O TAIČI

“Tchaj-ťi” nebo “Taiči” aneb co to vlastně cvičíme

V názvosloví vládne poněkud chaos a zmatek. Běžně se můžeme setkat s různými názvy, např. “Tchaj-ťi”, “Taiči”, “Taiji”, “Tai-chi”, aj. které však mluví o tomtéž, o pomalém ladném cvičení, které má původ v Číně. Odtud plyne i onen chaos v názvech, je způsoben pokusy o přepis mluvené čínštiny do našeho písma. V této kapitolce se proto se pokusím objasnit alespoň ty největší chyby, ke kterým dochází. Je to z toho důvodu, abychom o tom, co cvičíme a co se učíme věděli alespoň základní věci a aby náš přístup tak mohl být víc vědomý a celistvý.

V České republice pro tento účel vedle sebe existují dva oficiální způsoby jak na to: je to česká transkripce, která využívá výhod a schopnosti českého jazyka napsat slovo tak, jak ho slyšíme; a mezinárodní Pinyin (v české transkripci Pchin-jin), který se snaží mezinárodně sjednotit transkripci čínských výrazů, pravidla čtení Pchin-jinu jsou však pro nezasvěcené poměrně matoucí. Například QIGONG je třeba číst jednoduše Čchi-kung. Naopak slova zapsaná v české transkripci je třeba číst se vším všudy tak, jak je vidíme napsané.

Další věcí, která přispívá k ještě většímu chaosu v názvech, je neznalost těchto pravidel, bezmyšlenkovité opisování a přepisování, až k totálnímu zkomolení názvů a jejich novému výkladu.

Tímto způsobem došlo například k tomu, že v názvu “Tai-či” (správně čteno Tchaj-ťi) bylo zaměněno “či” (správně “ťi” – neboli “předěl”) za výraz “či” (správně “čchi” – neboli “energie”), například ve slově “či-kung” (tedy “čchi-kung” – “umění energie”).

Tchaj-ťi, Tchaj-ťi-čchuan” – oficiální česká transkripce.
Taiji, Taijiquan” (čteno “Tchaj-ťi” a “Tchaj-ťi-čchuan”) – vychází z pravidel Pchin-jinu.
Tai-chi” – anglo-americký přepis.
Taiči, Taičičuan” – počeštěný přepis, který vznikl zjednodušením oficiální české transkripce.

O Taiči
Takže když už teď víme, o čem mluvíme, můžeme si to zjednodušit, počeštit a přizpůsobit sobě samým. Není nutné se snažit o to být alespoň z poloviny Číňanem, je lepší být stoprocentně a naplno sám/sama sebou.

Můžeme tedy s klidným svědomím zůstat u jednoduchého názvu “Taiči”, pod kterým se pro nás bude skrývat ono elegantní cvičení.

Tento přístup nám umožňuje daleko více, než by se na první pohled mohlo zdát. Pokud totiž mluvíme o Taiči, ustupuje v nás poněkud rigidní a přísný tradicionalismus čínské kultury do pozadí a do popředí naopak vystupuje hravost, volnost, možnost tvůrčího sebevyjádření a svobody. Pokud si přitom navíc zachováme vědomí původního principu a významu Taiči – Tchaj-ťi, tak se můžeme snadněji dobrat samotné podstatě cvičení, k samotnému srdci tohoto umění.

Budeme-li přistupovat k tomuto odkazu zároveň s úctou k tradici a odkazu bohaté a zároveň s jistou dávkou rebelství a vědomí sebe sama a svého místa zde na zemi, snadněji zachytíme to podstatné, onu esenci umění. Tento vhled poté zúročíme a rozvineme buďto v tradičních formách nebo ve formách zcela nových. Začneme tvořit na základě poznání principu nové formy a přiblížíme se tak samotné podstatě vesmíru. Naše umění bude živé.

Přestaneme bezduše opakovat vnější formy a tvary, které nám nic neříkají, začneme tvořit sami skrze sebe a své poznání.

Pro hlubší pochopení cvičení a pohybů Taiči, pro cílenější práci s léčivou energií čchi, pro rozvoj vnímání a pociťování působení čchi se proto vyplácí zamýšlet se i nad názvem, jednotlivými formami a jejich obsahem. Stojí za to toto studovat a meditovat o tom. Můžeme se takto ponořit hluboko ke kořenům Taiči a k obsahu, který je skrytý povrchnímu pohledu. A důležitý je právě tento obsah. Význam, který musíme objevit sami pro sebe, nemůže to udělat nikdo za nás. Náš učitel nás může zasvětit do formy, ukázat cestu či způsob, jak se dobrat podstaty, může nás popostrčit či popotáhnout, aby nám otevřel oči. Ale nakonec je to na nás, zda ukrytý poklad spatříme či nikoliv.

Moudří o Tchaj-ťi

Prostřednictvím slov tří mistrů, z nichž každý žil v jiném období a každý byl zaměřen poněkud jiným způsobem, můžeme nahlédnout pod pokličku vnější viditelné formy – sestavy pohybů. Slova mistrů nám jednak pomáhají udělat si celistvější obraz o původu Taiči – Tchaj-ťi, ale také nás jemným způsobem otevírají hlubokému vnímání a vědomí sebe sama. Hluboké vědomí sebe sama, spočinutí v našem vlastním středu se pak přímo odráží v našem cvičení. Hluboké vědomí sebe sama, přijímání a láskyplné prožívání svého vlastního bytí je jádrem přírodní léčby.

Mistr Čou Tun-i (žil v 11. století v Číně)
O významu obrazce Tchaj-ťi, o stvoření světa forem a o proměnách jin a jang

“Wu-ťi, Nevydělené, učiní Velký předěl, Tchaj-ťi. Tchaj-ťi se pohne a rodí jang; když pohyb dosáhne maxima, nastává klid a klid rodí jin; když klid dosáhne maxima, opět vzniká pohyb. Jednou je pohyb a jednou je klid, takto jsou sobě vzájemně kořenem. Vydělením jin a vydělením jangu se ustanovují dva praprincipy. Jang přeměňuje, zatímco jin spojuje, a z toho se rodí voda, oheň, dřevo, kov a zem; tato paterá čchi se pravidelně rozšiřuje, a tak jsou uváděna do chodu čtyři roční období. Když se pět prvků sjednotí – to je jin a jang; když se sjednotí jin a jang – to je Tchaj-ťi, a Tchaj-ťi má svůj kořen ve Wu-ťi, v Nevyděleném.” (Čou Tun-i, 1017-1073)

Mistr Lao-c´ (žil někdy ve 3. století př. Kr. v Číně)
O stvoření světa forem a o proměnách jin a jang jinými slovy

“Tao rodí jedno,
jedno rodí dvoje,
dvoje rodí troje
a troje rodí všechny myriády věcí.
Všechny věci v sobě nesou jin a objímají jang,
jin a jang v čchi se snoubí do harmonického celku.”
(Lao-c´, Tao-te-ťing)

Osho (indický mistr, žil ve 20. století převážně v USA a v Indii)
Výňatky z promluv o Taiči, o umění a o energii

“Taiči, to je umění, není to věda, a tak si s ním může každý pohrávat a hledat, co mu vyhovuje. Je tu možný nesmírně volný přístup. Nic v něm není pevně stanoveno, má v sobě obrovskou svobodu.
Naučte se tedy tomuto umění, a pak je používejte po svém – dejte mu svou vlastní příchuť. Nikdy se nestaňte ortodoxními vyznavači, jinak vám nepomůže, ale sváže vám jen ruce. Jeho účinek bude omezený. Ale pokud je dokážete vylepšovat, upravovat, pak pro vás bude skutečně nesmírným přínosem. Vždycky si najděte svou vlastní cestu.”

Jak funguje Taiči?
“Taiči je energie. Stejně jako moderní fyzika, vychází i tato metoda z předpokladu, že
pevná hmota není pravdivý jev. Tyto zdi nejsou skutečné – je to jen čirá energie, ale elektrony se pohybují tak rychle, tak obrovskou rychlostí, že je nemůžete spatřit oddělené. To vytváří pocit pevnosti. A tak je tomu i s vaším tělem. To, k čemu se konečně nyní moderní fyzika dopracovala, to věděl Taoismus už tisíce let – že člověk je energie.

Upevňujete-li představu, že jste energie, je možné být jako oblak bez hranic, rozplývající a rozpouštějící se v existenci. Ten, kdo se hluboce ponořil do Taiči, již nevytváří žádné překážky a pokud se k němu dostanete, pak máte pocit, že skrze něj můžete projít. Neublížíte mu, protože není komu ublížit.”

O významu symbolu Tchaj-ťi
Většina z nás zná symbol Tchaj-ťi velmi dobře, i když o tom zpravidla ani nevíme. Symbolickým znázorněním tohoto pojmu z tradiční čínské kosmologie je totiž známá “čínská monáda”, neboli symbol neustálých proměn protikladů Jin a Jang. Na principu neustálé proměny protikladů Jin a Jang jsou pak postaveny nejen teoretické a filozofické disciplíny, ale zejména jejich praktické aplikace, ať už v podobě tradiční čínské medicíny, čínské astrologie, čínského orákula I-ťing, práce s energií prostoru Feng-Šuej nebo čínských bojových umění.

Tchaj-ťi-čchuan je tedy původně bojovým uměním, které čerpá svou bojovou sílu právě z tohoto principu proměny protikladů a protikladných energií Jin a Jang. A stejně tak podle zákona proměny protikladů můžeme v Tchaj-ťi-čchuan, bojovém umění, objevit nejen jeho bojovou sílu – sílu ubližovat, ale i jeho druhou stránku, sílu a schopnost léčit. Záleží jen na nás, na co zaměříme svou pozornost. Je třeba však mít na paměti to, že jedno vychází z druhého a že není jedno bez druhého. Oba protiklady, obě strany mince, spolu nerozlučně souvisí a pokud chceme více rozvinout jeden aspekt, musíme se někdy paradoxně zabývat jeho opakem.

“Tchaj-ťi” samo o sobě znamená “Velký předěl” (”tchaj” – velký; “ťi” – předěl) a jedná se o pojem z čínské kosmologie, tedy teorie vzniku vesmíru.

“Tchaj-ťi je časový moment přechodu od ničeho k něčemu a současně je to i substance bytí – jednolitá prvotní čchi, jež je tvořena jinovou a jangovou složkou.”

K významu Tchaj-ťi jako bojové umění se dostáváme až přidáním přípony “čchuan” (tedy “pěst”). Ve spojení Tchaj-ťi-čchuan se tedy jedná o bojové umění vycházející z principu proměny. Doslovně přeloženo se jedná o “pěst velkého předělu”.